AAC jsou koncipovány jako metoda klinického posuzování, založeného na metodě apercepce, koncepčně odvozené od Tematického apercepčního testu.

AAC mohou být užitečné pro pochopení myšlenkových schemat, které jedinec užívá k interpretaci interpersonálních postupů, typů emocionálních reakcí, které jedinec pravděpodobně prožívá, způsob, kterým jedinec vnímá chování druhých, a k určení individuálního charakteristického způsobu vytváření mezilidských vztahů.

AAC se skládá z 11 karet. Čtyři karty mají odlišné verze podle pohlaví a zbývajících sedm existuje pouze ve verzi jedné. Karty jsou zaměřeny speciálně na témata důležitá pro věkovou skupinu od 12 do 19 let tak, aby se dotýkaly zejména citlivých témat zneužívání a zanedbávání. Typy vztahů, které tato kontrolní metoda podchycuje, jsou vztahy v rodině, a to zejména vztah k rodičům, k sourozencům a osobám, které tyto blízké osoby nahrazují a vztahy k vrstevníkům.

Technika AAC je koncipována tak, aby evokovala taková témata jako domácí fyzické a sexuální násilí, zanedbávání, odmítání společností vrstevníků a problematiku drogové závislosti. Protože obrázky jsou záměrně nejednoznačné, vyžaduje metoda od pacienta užití vlastní představivosti a vlastních zdrojů při vytváření příběhu jako výklad obsahu každého obrázku. Postavy na obrázcích jsou prezentovány buď s nejednoznačným výrazem v obličeji nebo jsou nakresleny tak, že obličej není vůbec vidět. Nejednoznačnost obrázků je ještě zvýšena, tím že implicitní aktivity, probíhající mezi postavami na obrázcích, jsou poněkud nejasné.

AAC nemají žádnou normativní základnu. Proto je pro jejich užití v psychodiagnostické praxi zapotřebí vysoká úroveň psychologovy odbornosti, aby metoda skutečně adekvátně vypovídala.